Jak se krauluje v přijímačkových esejích?
V pátek jsem byla navržena na přijetí ke kombinovanému studiu psychologie na FF UPOL, takže je tu konečně nová etapa, kdy odhazuji přívlastek “oklikou” a nasedám na trochu přímější vlak do (kariérně) vytoužené destinace, hurá! Díky tomuto blogu (a jeho vzdálené odnože na instagramu) jsem potkala spoustu milých a zajímavých lidí, kteří mě podporují na mé cestě studiem už i tím, že čtou mé články, a já tak nemám pocit, že trpím psanou samomluvou. Tento článek je vlastně takový menší dárek pro vás všechny, kteří mě na mé cestě podporuji. Moc vám děkuji, s vámi je ta cesta hned lepší!
Teď už trochu k esejím – přijde mi, že když si uchazeč přečte, co všechno má té komisi předložit, je to takové hození do vody s pobídkou “plav”, kdy je vám jasné, že nejde o to jen plavat, ale odprezentovat na pár tempech to, jak úžasní jste. Jaký plavecký styl je k tomu ale nejvhodnější? Kraul? Znak? Mám mluvit o své osobní historii, a jak jsem v těžkých životních situacích našla sílu jít dál? Mám se soustředit na úspěchy na poli práce, nebo studia? Všechny tyto otázky mi dost vrtaly hlavou při pokusu minulý rok na FF UK (první a druhé kolo), i letos, když jsem připravovala své portfolio na přijímačky na FF UPOL (a dost se pobavila třeba u takového přijímačkového videa).
Takže sedím před počítačem a plně prožívám syndrom blikajícího kurzoru na prázdné stránce a říkám si, že bych si fakt ráda přečetla cizí esej, abych se inspirovala. Ne, že bych nevěděla, co mohu psát o sobě, ale nevím, co je “moc” a co je “málo”. A chci být pak jediný exot, který si zvolí ten znak, když všichni kraulují jako o život? Pokud si říkáte to samé, chci vás toho alespoň částečně ušetřit a podělit se o své eseje.
 |
| Minulý rok jsem portfolio oděla do modré, letos modré sako a růžový kaktus v pozadí. |
FF UK, 2019
Životopis mi dal mnohem více zabrat, než reflexe. Už od svého dětství jsem si užila několik pořádných zvratů, a tak jsem si sedla a odvážně se vrhla do sepisování toho všeho. Výsledný výžblept jsem nechala uležet, a pak ho seškrtala nejdřív o všechny příliš kontroverzní, ale důležité zážitky, poté o věci, které mi přišly nerelevantní.
Reflexi jsem pojala jako zasazení veškerých mých pracovních a dobrovolnických zkušeností do kontextu přečtených publikací a do kontextu mého života. Komise si ani jeden z materiálů nečetla, jen ho prolétla pohledem a otázky týkající se čehokoli, co jsem napsala, nepadly.
UPOL, 2020
Po zkušenostech z minulého roku, kde jsem si myslela, že jsem se opravdu připravila důkladně během několika let, a pak pohořela na neexistující body za motivaci, jsem začala hodně přemýšlet o své sebeprezentaci. Už jsem se tedy ani nechtěla nijak odhalovat a zmiňovat cokoli, co se netýká mé profesní a studijní identity kromě mého vztahu k těmto oblastem.
Napsala jsem několik draftů. Jeden seriózní, jeden profesně odměřený (skoro až jako psaný životopis), jeden, kde jsem pustila všechny své kladné pocity ven a psala jsem spíš intuitivně. Na FF UPOL má motivační esej zadané body, ke kterým bychom se měli vyjádřit. Na 3600 znacích včetně mezer jsme tedy měli zmínit
- svou motivaci a důvody, proč se hlásím na obor psychologie;
- sebereflexi toho, proč jsem právě já vhodným kandidátem pro tuto profesi;
- oblasti, činnosti či povolání, ve kterých bych chtěla znalosti psychologie ve svém budoucím profesním životě uplatnit.
Před odevzdáním eseje jsem požádala spolužáka, ať mi mou esej zhodnotí. Na instagramu jste si už tedy mohli přečíst, že posílat před uzávěrkou odevzdání materiálů do druhého kola spolužákem se může vymstít v podobě neplánovaného zveřejnění vaší práce nejmenovaným spolužákem na nejmenovanou sociální síť i s mým veřejným jménem, protože proč ne.
Vraždila bych doteď.
S možností zveřejnit esej po přijímačkách (pokud by byly tentokrát úspěšné) jsem koketovala už nějakou dobu. V čestném prohlášení se nepíše nic o tom, že bych ji zveřejnit nemohla. I svůj životopis, co jsem odevzdala, se dá veřejně najít. Teď už je ale opravdu čas na tu esej.
Most mezi dvěma světy
Každý rok se přes první kolo dostane okolo 410 uchazečů. Je to 410 esejí, 410 životních příběhů, 410 projevů o tom, proč jsem zrovna já ten pravý. A mezi nimi já – další člověk, který si láme hlavu tím, jak dostatečně zaujmout.
Miluji studium nových a mnou zatím neprobádaných končin lidského vědění. Přináší mi to uspokojení a je to jedna z mých nejoblíbenějších volnočasových činností. Některé obory jsou pro mě vztah na pár let, jiné pouze na pár měsíců. Pouze hrstka oborů si zatím získala trvalejší pozornost. Mezi ně spadají i psychologie a informatika, kterou v současné době studuji.
Oba obory mají něco společného – zkoumají informaci, její cestu a její zpracování, každá trochu jinde, každá trochu jinak. Například taková kybernetika má své kouzlo, když svým striktně racionálním a objektivním jazykem popisuje toky informací v organizačních systémech. Co by ale byla bez psychologie práce a organizace, „toho druhého“ pohledu na věc, kde jsou jednotlivé články řetězce přenosu informací něčím víc, než pouhými prostředníky bez vlastních bohatých vnitřních světů?
Velmi si vážím možnosti učit se nahlížet na svět přes humanitní, a i přes technické brýle, protože mi to umožňuje pozorovat souvislosti, které by mi jinak mohly zůstat skryty. Občas se cítím jako objevitel nového mostu mezi dvěma vzdálenými kontinenty, který najednou vidí, že architektura místních budov má na obou březích společné prvky. Baví mě to.
Minulý rok jsem se hlásila na FF UK, kde jsem neprošla druhým kolem, a tak jsem se rozhodla studovat v obráceném poměru – informatiku prezenčně a psychologii kombinovaně. S tímto rozhodnutím jsem dříve nebyla spokojená, ale mnohem lépe se mi s ním smiřuje od doby, co jsem zavítala na DOD v Olomouci a zjistila, že mě Vaše univerzita oslovila víc než Praha. Prezenční studium v Olomouci by pro mě ale bylo z určitých důvodů nedosažitelné.
Otázku, zda je skutečně správné, abych studovala, a poté i pracovala v oboru psychologie, si seriózně kladu už osm let. Ona mě ale přes studium úplně jiného oboru volá stále stejně. Je mojí vášní. Vidím ji všude kolem sebe, i v problémech každodenního života.
Ráda pracuji s lidmi – smysl mi dává i práce ve službách a po mých pracovních zkušenostech si nemyslím, že o ní mám velké iluze. Nemám hlubokou potřebu se rozdávat a už vůbec nechci zachraňovat všechny, kteří mi přijdou pod ruku. Chci dělat takovou práci, kde se svobodně mohu koncentrovat na lidi a ochutnat trochu toho, jak svět vidí oni. Fascinuje mě pozorovat svět skrze názory a zkušenosti ostatních a baví mě rozhovory s lidmi, pro které je stejně jako pro mě kultivace vztahů kořením života.
Myslím si, že vybírat si konkrétní směr v psychologii ještě před tím, než jsem formální studentkou psychologie je neuvážené, takže jsem v tuto chvíli otevřená všem možnostem, ale mám některé favority. Ze zdravotních důvodů zatím nemohu seriózně zvažovat vojenskou psychologii, která mne zatím láká ze všech oblastí nejvíc.
Sexuální psychologie je další ze směrů, který mne zaujal. Jsem ráda, že v současné společnosti je téma sexu už trochu odtabuizované. Líbí se mi, že sexuologie v naší republice má dlouhou tradici a že díky sexlabu NÚDZ mám hypoteticky možnost uplatnit se i ve výzkumu.
Psychologie je obor, jehož studium mi dokáže prozářit den. Představa ideální pracovní budoucnosti, kde se takovým oborem mohu živit, mi dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Ráda bych tedy postoupila o krok blíž této vysněné budoucnosti a konečně se stala i formální studentkou psychologie právě na FF UP.
Děkuji, že jste věnovali pozornost i této eseji,
Aspirující psycholožka
Závěrem
Nedokážu posoudit, který plavecký styl je nejlepší, ale se svou esejí jsem byla spokojená, protože věrohodně reflektovala mé pocity v době jejího odevzdávání, což je pro mě to nejdůležitější. Zůstala jsem věrná sama sobě a odprezentovala mé skutečné názory na problematiku studia dvou naprosto odlišných škol, a proč mi to přijde jako dobrý nápad, protože mi přišlo, že to je věc, která by mohla vrtat hlavou i komisi, která esej bude číst.
Přeji hodně štěstí ve vaší volbě vhodného plaveckého stylu.
Konečně přijatá, neoklikující, překvapená a odhodlaná
Aspirující psycholožka
P.S. Změnila jsem podtitulek svého blogu na značně optimistické. “Aspirující psycholožka – dvě univerzity, tři města, snová a klikatá to cesta”. Sice ještě zdravotně nevím, jestli to půjde a rozhodnu se až v srpnu/září, ale ten trapný rým jsem si nemohla odpustit. 😀
Další z přijímačkových strastí a užitečných tipů včetně doporučení odborné četby, hodnocení a popisu přijímaček na FF UK, FF UPOL a jiné články pro uchazeče můžete najít pod štítkem “přijímačky“. Pokud Vám má tvorba něco přináší, můžete mě pozvat na čaj nebo na kafe, nebo zanechat komentář tady nebo na mém instagramu.
Ahoj, mohla bych se zeptat..? Ja ať hledám na strankach UPOLu jak hledam, nikde v sekci prijimaci rizeni nemuzu najit ani zminku i eseji, seznamu prectene literatury nebo potvrzenich o absolvované praxi.. to je nejaky “podpultovy” pozadavek..? Nebo uz to zrusili..? Fakt by me to zajimalo, protoze v prubehu co bude ted na jare 2022 je zmineno 1. kolo (oborovy test a studijni predpoklady) a jako 2. kolo tam je seznam asi 80 konkretnich okruhu a otazek z psychologie, v uvodu jen zminka, ze se komise muze zeptat na motivaci ke studiu, ale nebude ji bodove hodnotit.. To se vazne podminky zmenily nebo mi neco unika..?
Moc diky za pripadnou odpoved!
Ahoj, je to přesně tak, jak píšeš, přijímací řízení teď došlo větší změny. Nedávno jsem o tom mluvila v podcastu Vejška.
Dříve se druhé kolo skládalo právě z motivace, literatury, praxí a seznamu vědomostních otázek. Během covidu se od vědomostních otázek upustilo a místo toho se objevil videomedailonek, další covidrok dokonce komentovaný seznam literatury a esej na konkrétní osoby v psychologii. Letos přišla další drastická změna, a to přechod jen a pouze na ty vědomostní otázky, které byly před pár lety jednou ze součástí.
Díky moc – za odpověď i za tip na podcast! 😌