Pro krátkou rekapitulaci – minulý rok jsem maturovala a poprvé se pokoušela dostat na psychologii. V situaci, ve které jsem tehdy byla, jsem mohla zvažovat pouze pražské fakulty, a tak jsem z důvodu mé “lásky” ke speciální pedagogice a faktem, že jsem chudý student vlastně zbyla jediná, a to FF UK. Tam jsem statečně bojovala v prvním i ve druhém kole, ale nestačilo to, a tak jsem skončila na své náhradní škole, kde studuji i teď. Po pár měsících jsem se oklepala a rozhodla se, že když už jsem něco načala, tak to dokončím. Proto jsem si podala přihlášku na kombinované studium psychologie na FF UP v Olomouci.

Světem se prohání korona a hodně zaběhlých pořádků se mění. Proto se první kolo přesouvá do prostředí moodle, jehož rozhraní mi na mé domovské univerzitě při skládání zkoušek padá takovým způsobem, že místo eseje odesílám prázdnou stránku, protože se editor textu zasekl a vymazal, co jsem napsala (což mě připravilo o prospěchové stipendium). Jsem tedy slušně nervózní.

Při testu systému týden před přijímačkami zjišťuji, že mé obavy možná budou oprávněné, protože moodle i na UPOL padá úplně stejně, jako to znám od nás. V průběhu dne se ale systému daří se vypořádávat se všemi uživateli lépe, a tak se uklidňuji. Univerzita nakonec poskytuje ještě jeden testovací termín všem, co měli potíže s připojením a celkově jedná velmi seriózně, což mě těší.

Doba pro zpracování testu SPF zůstala nezměněná, a tak jsem v sobotu v 10:25 zasedla k počítači a doufala, že systém i mně poběží zase dobře (protože takové informace mi chodily i od uchazečů s dřívějším termínem prvního testu).

Celý test je rozdělen do několika podčástí stejných jako nadpisy v papírové verzi SPF. Na každou část je vyhrazen čas zvlášť a v žádné části se není dovoleno vracet k předchozím otázkám.

Asi nikomu není příjemné, když si nemůže vybrat, s jakým typem otázek začne. Stejně tak si myslím, že spoustě lidí mohlo překážet, že časová dotace pro matematicko-logickou část byla větší, ale pro mě pocitově pořád nedostatečná (Logika budiž, ale aritmetika? Na tu potřebuju svůj čas a prostor.).

Osobně mě nejvíc překvapilo, že se v testu SPF vyskytovalo hodně otázek totožných s testem SPF, který jsem zkoušela na DOD v lednu. Buď byly stejné, nebo byly opravdu velmi podobné. Naštěstí to nebyly otázky týkající se kostelů a jiných křesťanských symbolů, které mě v lednu v testu nejvíc překvapily.

Oborový test z psychologie jsem měla až ve druhé části dne, konkrétně ve dvě hodiny odpoledne. Jeho čas byl stažen na 30 minut a pro mě to stále bylo dost.

Nejsem si jistá, jestli je to tím, že byl nějaký divný den, nebo jestli to dělal ten fakt, že celé zkoušky byly online, a tak jsem seděla u svého starého počítače před svou nástěnkou, kde jsem od března sedávala a stresovala se přednáškami, cvičeními, seminárním projektem i všemi svými osobními strastmi, ale během toho testu jsem se cítila úplně vypnutá a chtěla jsem, aby už to konečně skončilo, protože jsem měla pocit, že vůbec. Nic. Neumím.

Nějak jsem prošla skrz psychologii, u které jsem neměla tušení, jestli je těžká, nebo lehká. Pak jsem zírala na biologii, které jsem se (aspoň to jsem si myslela) věnovala dostatečně. I tak jsem si u jedné otázky nebyla jistá, jestli jsem o nějakou takovou informaci byť jen zavadila pohledem.

U otázky, jak si Pythagoras představoval vesmír, mi v hlavě naskočilo jen “studeně”.

Bylo divné odeslat test, odhlásit se, udělat jen pár kroků a sedět na pohovce v obýváku a v těle cítit jen obrovské zmatení, že tohle má být to ono, šance, na kterou jsem rok čekala. Šance, u které jsem měla okamžitě pocit, že jsem ji právě promarnila.

Vzhledem k tomu, že jsem opravdu očekávala katastrofu, bylo pro mě pětidenní čekání na výsledky opravdu peklo. Nakonec mě zastihly už dopoledne, když jsem byla u své nejlepší kamarádky, takže jsem si říkala, že přinejhorším mě aspoň bude mít kdo utěšovat.

Body mě nakonec příjemně překvapily. Z SPF 94 bodů, z oborového 85, dohromady tedy 88,6 bodů mi přišlo dost dobrých na to, že posledních pár měsíců na tom nejsem úplně nejlépe. Bodová hranice pro kombinované studium byla 70, pro prezenční 72 bodů, takže jsem se neumístila ani blízko limitu, což mě opravdu potěšilo.

I druhé kolo má letos pozměněné podmínky, a tak spočívá pouze v odevzdání portfolia zahrnujícího kromě standardní eseje, seznamu literatury a praxí také videomedailonek (o jehož vzniku jsem se rozepsala už dříve).

Stejně jako minulý rok poskytuji krátké shrnutí toho, s jakou výzbrojí letos nastupuji do boje:

• 51 položek na seznamu literatury a absolvovaných přednášek, konkrétně
  • 28 odborných publikací (knihy čtu zásadně celé, i když například FFUK umožňuje uvádět i knihy, ze kterých jsem přečetla jen nějakou kapitolu)
  • 7 populárně naučných knih
  • 16 přednášek, konferencí a ostatních relevantních
• 847 hodin praxí z let 2012-2020 roztříštěných mezi 10 různých organizací (z toho 231 hodin nepotvrzených, protože daná organizace za ty roky přestala existovat a nikdo mi tedy už potvrzení vystavit nemůže)
• 1 esej, kterou můj natvrdlý spolužák nedovoleně zveřejnil v nějaké skupině na facebooku před deadlinem protože mi údajně chtěl pomoct (Sehnala jsem ho teprve po několika hodinách a několika desítkách telefonátů, a teprve pak ji stáhl. Jeho řešení bylo mi nabídnout, že mi pomůže napsat novou esej, když jsem teď v tu svoji ztratila důvěru.)
• 1 videomedailonek, kde o sobě rozhodně netvrdím, že je mi dvanáct
• 1 vymazlený životopis, který běžně používám, když se snažím získat práci na poli IT (který tedy naprosto vystihuje moji humanitně-technické tendence)
• 1 maturitní vysvědčení