Přijímačky psychologie FF UK – 1. kolo

Okamžik, na který jsem čekala tak dlouho, je konečně tady. Ještě v pátek tady rozhlašuji, jak jsem v klidu, protože jsem pocitově udělala maximum pro úspěch u přijímaček na psychologii. A všechno se to sesype za pouhý jeden den.

Drama Queen

MS v hokeji je jedna z mála sportovních akcí, které si nikdy nenechám ujít. Spolu s AnimeFestem, kde pravidelně dobrovolničím, mi ale naprosto zkřížilo plány na pohodovou přípravou na všechny zkoušky, co mě v květnu a červnu čekají. 
Je čtvrtek, hrajeme s Němci, vyhrajeme s Němci, já jsem naštvaná na to, že místo AnimeFestu jedu na přijímačky, ale zároveň nadšená, že konečně jedu na přijímačky. V klubu hned naproti je ale nebývalý ruch, a tak celou noc přes hluk hádek, smíchu a zvracení skoro vůbec nespím – v tom kraválu se to nedá.
Problém to není až do chvíle, kdy se páteční den mění v noční můru, kterou kvůli komplikovaným a nečekaným problémům celou probrečím včetně celé noci. V tu chvíli se ze souboje “Aspirující psycholožka vs. písemné přijímačky” stává souboj “Aspirující psycholožka vs. dva dny beze spánku + písemné přijímačky”. 
Abych vás neděsila fotkou, která by nastiňovala to, jak jsem byla naštvaná na člověka, co ten problém způsobil, raději si dáme přestávku ve vysílání s hrajícími si koťaty:
Roztomilé, že? Takhle to totiž v sobotu ráno ani náhodou nevypadalo.

Aspirující psycholožka vs. dva dny beze spánku + písemné přijímačky

Cesta

Takže Aspirující psycholožka si to jede velmi brzkým autobusem do Prahy, protože dálnice je na několika místech rozkopaná a ona už několikrát zůstala vidět na trase – to se ale nesmí stát v tak důležitý den, jako třeba když jsou přijímačky na psychologii.
Protože mám mraky času, procházím se po centru a kontroluji, jestli nemám na obličeji zbytky slz nebo bahenní masky, kterou jsem se ráno snažila zažehnat opuchlé tváře – zelené bahenní masky. Ale všechno je v pořádku, nechodím po centru města jako Jožin z bažin, jen jako vyčerpané zombie, které se snaží jíst co nejvíce cukrů, aby se mu rozeběhl mozek i tělo.

Že by budova FF UK?

Kroužím po nábřeží, kochám se budovou Právnické fakulty UK a po krátkém omylu, kdy si spletu Rudolfinum s budovou Filosofické fakulty (tak zlá ta únava byla) vstupuji do té správné budovy na náměstí Jana Palacha.
Musím uznat, že hned v prvních vteřinách mi hlavou prosvištěly jen dvě myšlenky. Ta první byla “Páni, odsud bude moc pěkný výhled oproti Celetné!” a ta druhá “Asi mě mělo napadnout, že dnes se nekonají přijímačky jen na psychologii, ale na dalších X oborů, a tak tu bude trochu víc lidí.”. Dál asi nebudu zdůrazňovat, že pokud vám bude připadat, že některé věci mi docházely velmi pomalu a pozdě, bylo to únavou (snad) – věřím tomu, že při čtení tohoto článku jste unavení míň a budete si to pamatovat.
Že by Rudolfinum?
Ne.
Prodírala jsem se tedy davy a v poloprázdném prvním patře se chvilku kochala pohledem do vnitrobloku. Poté jsem zamířila do druhého patra, kde se fronta do učebny táhla až na schodiště. 
Přišlo mi, že se lidé bezmyšlenkovitě řadí na konec, i když neví, jestli je to správná fronta. Protáhla jsem se až nahoru a zkontrolovala, jak je popsaný stůl, na něž se fronta stála – tedy, chtěla jsem ho obhlédnout z uctivé vzdálenosti, ale nějaký vtipálek cedulku velikosti A4 nevytiskl (což kontrastovalo s pěkným a přehledným vytištěným plánem budovy v přízemí), nýbrž napsal propiskou, která počáteční kombinace písmen v příjmení se registruje zde a text se ani neobtěžoval obtáhnout víckrát. I když mám brýle, tak nic moc nevidím. Přiblížila jsem se tedy za obviňujících pohledů až ke stolku, abych zjistila, že tady bych frontu stejně stála zbytečně, a zařadila se do podobné fronty vinoucí se chodbou na druhou stranu.
Hlavou mi běželo, že není možné, aby se do jedné místnosti vešel jen tak malý úsek abecedy. Okolo mě se všichni učili psychologii ze skript, což mi na takový typ testu přišlo v posledních dvaceti minutách dost zbytečné – ale každému jeho vlastní styl. Já se snažila nezapomenout, že na otázku jak se jmenuji, nesmím odpovědět “polštář a peřinu, prosím”.

Zkouška

Vstoupila jsem tedy se svými bílo-oranžovými záznamovými archy do malé posluchárny a zamířila na mně přidělené místo. Místnost byla úzká a dlouhá. Její kapacitu bych odhadla na něco ke dvěma stovkám sardinkózně namačkaných uchazečů. Během další půlhodiny to tak skutečně vypadalo.
To je první věc, co mne překvapila – sice vás varují, abyste přišli dřív, protože uchazečů je hodně, nakonec jsme ale začínali se čtyřicetiminutovým zpožděním. Jsem ráda, že jsem do věty opravdu mohla napsat měkké “i” – mužů tam bylo víc, než jsem se obávala, že bude. A také více Slováků, než jsem tušila.

ZSV/Biologie

Tady přišla hned má první chyba – dle ilustrativních otázek už jsem si před dvěma roky uvědomila, že mám větší šance v multioborovém zsv než v biologii, kde hrozí latinské názvy a jiné tělní soustavy, jako například pohybové ústrojí. Proto když jsem očima prolétla biologii a zaradovala se, že to vypadá mnohem jednodušeji, než jsem čekala, s chutí jsem se bez rozmyslu pustila do zsv. Ten omyl mi přes únavu došel až asi u patnácté otázky a faktu, kolik otázek už jsem přeskočila se zděšeným výrazem “Tohle je ještě ZSV?!?”
Pro ilustraci:
  • Kdo byl Král Kaše?
  • Co jsou encykliky?
  • Co je konkordium?
  • Co je ostrakismus? (ta byla i v ilustrativních otázkách)
  • Do kdy tvořila Podkarpatská Rus s ČR státní celek? (ta tam byla také, takže otázky se skutečně vyplatí alespoň projít)
  • Kdo druhý vstoupil na Měsíc?
  • Otázka týkající se negativní filosofie a českých filosofů…
Mými “favority” byly otázky z dějepisu, u kterých jsem se proklínala, že jsem na tenhle úsek za sebe neposlala svou bývalou spolužačku, která historii miluje a hlásí se na obecné dějiny. Když jsem jí ale hned po zkoušce psala, kdo to byl sakra Král Kaše, neměla tušení.

Psychologie

Psychologie, procentuálně nejdůležitější část, mi přišla poměrně lehká. Překvapilo mě na ní to, že v mé variantě byla otázka na křivku zapomínání položena víckrát, jen byla různě formulovaná, asi aby ukázala, nakolik se lidé soustředí.
Dále mohu říct jen to, že můj systém nestydatého přeskakování otázek, u kterých si okamžitě nejsem jistá odpovědí, mi i ve zkoušce ohněm připadal velmi efektivní a komfortní a navíc vyvolával zmatený pohled mé sousedky mým směrem, takže asi i vhodně děsil (nebo mátl mou domnělou neschopností).
Otázky mi přišly jako testování, zda jsem z prvních pár knih o psychologii, co jsem četla, pochopila dané termíny.

OSP – prubířský kámen a osobní výzva

Tedy, na výzvu jsem test studijních předpokladů viděla i v době, kdy jsem měla naspán normální počet hodin, když jsem slyšela, že je nemožné ho dokončit celý. Když jsem tam ale seděla vystresovaná z toho, že jsem si už na začátku vybrala špatný předmět, mohla jsem se uklidňovat jen tím, že jsem z webu fakulty připravená na to, jak ten test bude vypadat.
Opět omyl.
Ilustrativní příklad otázek mne totiž psychicky nepřipravil na to, jak ten test bude ve skutečnosti vypadat.
V prvním cvičení bylo nutné do textu doplnit slova, aby text dával smysl a ani jedno slovo se neopakovalo. V důsledku vakua v hlavě jsem se přeorientovala na číselné řady hned pod textem – jejich koncept ale nebyl doplnit na konci čísla odpovídající pravidelnosti, ale pochopit, které číslo v řadě pravidelnost narušuje. Po půlminutě jsem nebyla schopná vidět v číslech naprosto žádnou souvislost, Otočila jsem na další stránku – slovní úlohy.
Slovní úlohy?!?
Otočila jsem na další stránku – aha:
“Doplňte, dle jakých pravidel se z obrazců A staly obrazce B.” Super! zajásala jsem a začala si prohlížet proměněné obrazce a po chvíli se mrkla na možné správné odpovědi:
a) P1 P4 P1 b) P3 P2 P5 c)…
Měla jsem pocit, že už jsem asi usnula během zkoušky, protože mi péčka v kombinaci s černobílými kroužky a měnícími se šipečkami nedávaly ani nejmenší smysly. Otočila jsem na další stranu a začetla se:
“Následují naprosto nesmyslné věty…” – Ha! Super! Nepochopím je a bude to správně!
“Borůvky zbanánují na jablečno, zatímco pomeranče zcitronují na melounovo…”
Jak jistě správně odhadujete, otočila jsem na další stranu. Tím mi ale jaksi ty strany došly. V posledním cvičení jsem dospěla k podivné odpovědi, kterou jsem i tak zaznamenala a smířila se s tím, že budu muset znovu do jednoho z předchozích cvičení.

Pomeranče zborůvkují na citronovo nebo zešvestkují na jablečno?

Odevzdaně jsem tedy nalistovala jednu z předchozích stran a začetla se do úkolu, který jsem kvůli slovním úlohám pohledem přeskočila. Psalo se v něm o tom, že mám sérii symbolů proměnit podle pěti pravidel, která tam byla vysvětlená. “Moment, moment,” zarazila jsem se a v hlavě si představila zoufalství u úkolu s neznámými péčky, “ono to jen myšlenkově navazovalo na předchozí úkol?!'”
A protože prostorovou představivost považuji za stránku tak silnou, že ji nezabije ani nespaní, pustila jsem se do díla, začala se uklidňovat a zvolna se prokousávala dalšími a dalšími úkoly. Na konci jsem dokonce měla pocit, že jsem naslepo dozaškrtávala mnohem méně políček, než lidé okolo.

Eseje

U esejí už budu stručná. Doufala jsem v naprosto jiná témata, na která bych skutečně uměla napsat něco zajímavého a soudě podle okamžitých ohlasů všech okolo mě jsme to viděli podobně.
  • Kdy vám někdo významně pomohl?
  • Co máte na sobě rádi? (Chlupatý župan? Bačkůrky? Nastříkanou šlehačku? Nebo rovnou boyfrienda?)

Výsledky

Bylo avizováno, že by mohly být v úterý nebo ve středu. Nakonec přišly v úterý večer.
S celým tímto článkem jsem čekala až na informaci, jestli jsem postoupila do druhého kola, abych se s Vámi případně rozloučila hned. Protože se tak ale nestalo, můžete se těšit, že vám minimálně poreferuji i o druhém kole, kam postupuji s 35ti body.
Takže souboj Aspirující psycholožka vs. dva dny beze spánku + písemné přijímačky končí ohromujícím výsledkem, při kterém během celé soboty nedošlo ke stavu K.O.!

Shrnutí zkoušek

  • ZSV – i když jste připravení na široký záběr, hrozí vám záběr ještě širší
  • Psychologie mi stejně jako v ilustrativních otázkách přijde poměrně lehká, ale je třeba udržovat tempo
  • u obou výše zmíněných jsem po vyplnění všech otázek měla minimálně tři minuty k dobru, takže čas se dá zvládnout
  • OSP – čekejte peklo a doslova cokoli a opravdu nečekejte, že se to dá stihnout (především pro perfekcionisty je to klíčová informace)
  • pokud si někdo myslí, že má v průběhu zkoušky prostor doplňovat cukry, já ten prostor neměla
  • je praktické mít s sebou (nebo na drátě) někoho, komu pak všechno budete moci vylíčit
  • fakt se před přijímačkama alespoň malinko vyspěte a lidi, co by vám ten den mohli hodně zkomplikovat pro jistotu zabijte předem
Takže tak. Pokusila jsem se první kolo přijímaček rozebrat trochu detailněji, než jsem zatím na blozích potkala, protože něco takového bych si ráda sama přečetla před svým pokusem. Možná to zní trochu odstrašujícně, ale není to tak. O přijímačkách na psychologii na FF UK (a na psychologii obecně) se říká, že jsou těžké, a zhruba takhle těžké, jak zde popisuji, se vám zdají, když před nimi nespíte. Ale žiju a jsem ve druhém kole navzdory tomu všemu, takže zvládnout se to dá. 
Opět přeji štěstí všem, kteří se dostali druhé kolo a případně na viděnou v pondělí.
Vaše zase o krok blíže k úspěchu se nacházející
Aspirující psycholožka
P.S. Čekala jsem, že mě čeká i paměťový test, ale nekonal se.
 
Další z přijímačkových strastí a užitečných tipů včetně doporučené literatury, hodnocení a popisu přijímaček na FF UK a FF UPOL, celou moji přijímačkovou esej a jiné můžete najít pod štítkem “přijímačky“. Pokud Vám má tvorba něco přináší, můžete mě pozvat na čaj nebo na kafe, nebo zanechat komentář tady nebo na mém instagramu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.