Oklikou – Aspirující psycholožka točí přijímačkové video

Když se mojí matky zeptáte, jaká je první věta filmu “Blízká setkání třetího druhu”, věřím, že vám i o půlnoci dokáže bez zaseknutí zacitovat:
“Jsme tady první?”
Není to ani tak kvůli tomu, že by ten film nějak milovala, a proto ho viděla hodněkrát, to ne. Je to jen kvůli tomu, že když se ho s mým otcem kdysi dávno snažili chytit a nahrát na kazetu, chtěl můj otec, aby načasování bylo dokonalé, a tak byla tato první věta scénáře přehrána tolikrát, že se mojí matce nesmazatelně vryla do paměti
Já vám k tomu řeknu jen jediné – pokud nechcete už do konce života mít v hlavě “Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka a je mi 22 let…”, tak tento článek nečtěte víckrát než jednou denně. Počet této věty v článku je pečlivě odměřen a nadávkován tak, aby nezanechal trvalý otisk v paměťových buňkách.

Zkouškové období

Poslední zkouška mě dělí od završení prvního ročníku studia informatiky v Praze a blíží se sladký, přesladký čas přijímaček na psychologii. Letos si podávám přihlášku pouze na dálkové studium v Olomouci (o čemž jsem se rozepisovala už dřív).
Kromě překvapení v podobě online zkoušení a online prvního písemného kola si pro nás katedra psychologie připravila další skvělý bonbónek, aby nám období patřičně osladila – místo ústního kola pouze odevzdáváme všechny materiály, které se normálně předkládají, s jedním bonusem – videomedailonkem.

Kaktus z videa dvacet dva.

Video

Katedra k tomuto videu píše pouze toho: “Jedná se o medailonek, který slouží k představení uchazeče členům komise a který může být například průvodcem či komentářem k dalším předloženým materiálům.”
Ne, že bych měla chudou představivost, ale stejně bych chtěla vidět nějaké vzorové video, abych náhodou neodevzdala něco velmi neobvyklého a extravagantního (ale v tom špatném slova smyslu) oproti ostatním.
Z článků z mého pokusu na přijímačkách minulý rok (první a druhé kolo) jste si také mohli všimnout, že jsem měla v té době štěstí na nečekané nepříjemné události třeba v podvečer před zkouškou, a tak tento rok odmítám cokoli nechat náhodě a řekla jsem si , že je lepší video natočit dříve, než později, abych si mohla zvyknout na pocit, že zírám do kamery a povídám si pro sebe.

Natáčení začíná

Krátce přemýšlím nad tím, co má vyšší kvalitu kamery – zda můj notebook, nebo můj telefon. Telefon vyhrává na plné čáře, a tak ho opírám o notebook. Na displeji ale vidím jen perfektní pohled do nosních dírek. Proto využívám svou úžasnou věž z knih a dělám si z ní vhodný podstavec. 
Telefon na improvizované trojnožce, elektronická tužka na fotografii, 2020

1. video

Přes černý svetr si oblékám černé sako a kontroluji, jak vypadají mé vlasy. Cítím se velmi nervózně, ale jsem ráda, že mi je kadeřník silně nalakoval – jinak je teď mám v takové vtipné délce, že se těžko krotí. 
Nádech, výdech, šklebím se do kamery, abych se uvolnila. Záclona mi hloupě leze do záběru.
“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…”
Po prvních deseti větách ztrácím odvahu a nit a dochází mi, že jsem úplně mimo. Pozastavuji se a zkouším to celé ještě jednou. Zase začínám mluvit o své eseji a zase se mi po chvíli vymyká celý monolog z ruky. Na konci jen prázdně zírám do objektivu a absolutně nevím, co říct.

2. video

Černé sako vyměňuji za tmavě modré a zkoumám, nakolik mi z rukávu leze mé minitetování na zápěstí. Rozhoduji se, že se budu snažit nezvedat ruce tak, aby mi bylo vidět na zápěstí – kdyby náhodou.
I tak jsem ale tak nervózní, že při natáčení funím i bez ústenky, a tak  začínám mluvit o tom, jak jsem se rozhodla pro obor. Volně sklouzávám ke zdravotnictví a k hlubšímu smyslu a s každou vteřinou se víc vzdaluji cíli. Zastavuji se. Nádech a výdech.
“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…”
Opět mluvím o své minulosti a vnitřně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli používat spisovnou nebo obecnou češtinu, a tak střídám koncovky. Chtě nechtě zase končím u zdravotnictví. 
“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…” začínám, a pak zase mlčky zírám do kamery. Sakra.
Zkouším to ještě jednou a vyleze ze mě jen:
“Vemte mě.”

3. video

“Hodně dlouho jsem přemýšlela nad tím, co chci tímhle videem sdělit…chci tím sdělit, že chci, abyste mě přijali.”
Hm.
“Proč působím tak strašně vážně?!”

4. video

Po dvou větách mi opět vypadává, co chci říct. 
Frustrovaně krčím čelo a zkouším to ještě jednou.
“Přijměte mě – ale to asi není ta nejlepší věc, kterou bych Vám mohla říkat, protože to může říct každý a co bychom pak s tím dělali?”
Pokus zakončuji vysvětlováním, jak si s vámi kód nepovídá, ale jen vyhazuje chybovou hlášku.

5. video

Vidíme pouze polovinu obličeje nakloněného k notebooku:
“Na tomhle mi přijde ultravtipný, že mám super materiál, ale nemám ho kam publikovat. Taky vidím, jak vtipný věci dělám s rukama, když jsem nervózní a že se celkově neumím tvářit přirozeně.” 
Mezitím hledám tohle video, které Elle Woods poslala komisi na Harvardu, aby mě inspirovalo. Nakonec dodávám, že by bylo velmi vtipné, když bych si spletla videa a omylem odevzdala nějaký nepovedený pokus.

Elle Woods jako pravá blondýna

6. video

Na začátku se sama sebe ptám, jestli to po Elle Woods bude lepší. Nebude.

7. video

Točím se na židli a dělám “uííí!”. Pokus, co následuje, je zatím ten nejpovedenější. Dál mě ale štěstí opouští.

8. video

“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…” zvládám třikrát.

9. video

“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…” zvládám dvakrát.

10. video

Znovu se točím na židli, asi abych se vrátila k tomu úspěšnému pokusu a přivolala štěstí na svou stranu:
“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 12 let…”
Propukám v smích.
12? Tak to je pohoda!

12. video

Telefon mi padá na zem a chytám ho za letu.

13. video

Nic už neberu vážně, a tak gestikuluji jako šílená. Když si tohle video pustíte zrychleně, vidíte ženu ležérně opřenou do Ikea židle otáčející se ze strany na stranu, v sáčku pohodlně rozepnutém, která gestikuluje oběma rukama, opírá se o lokty, luská, tleská a ukazuje okolo sebe prstem.
Kéž bych na tom videu neměla obličej, to bych z něj mohla udělat prima gif “nervózní šéfka nacvičuje před svým prvním Zoom meetingem, jak se během něj rozhodně nechovat”.
“Proč na mě takhle zíráte?!” vykřikuji se smíchem na konci videa a upravuji si vlasy tím stylem, že na začátku a na konci procesu vypadají úplně stejně.

14. video

Je vidět pouze postava od krku dolů tančící na This Is How We Do od Katy Perry.
“It’s no big deal, this is no big deal.”

17. video

Poprvé se přes “Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…” prokousávám až na závěrečnou větu. Ale ještě to není ono.
Následuje série krátkých a špatných pokusů.

21. video

Dělám lipsync na písničku Castle of glass od Linkin park a luskám do rytmu, když se písnička rozjede. To ze mě dostává trochu trémy.

22. video

Všímám si, že plyšový kaktus na pozadí je křivě, a tak ho trochu rovnám.

23. video

“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…”

24. video

“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…”

25. video

“Dobrý den, jmenuji se Aspirující psycholožka, je mi 22 let…”, začínám jako vždy, ale konečně se dostávám na konec v jednom kuse, mluvím smysluplně a dokonce se i směju a není to jen smích z nervozity!
Sice zjišťuji, že video je delší, než maximální dvě minuty uvedené na webu, ale když stříhám mlčení na začátku a na konci, dostávám se na 1:59.

Doufám, že se přes to první kolo dostanu, aby to video alespoň spatřilo svět.
Vaše pravá bruneta
Aspirující psycholožka

Další z přijímačkových strastí a užitečných tipů včetně doporučení odborné četby, hodnocení a popisu přijímaček na FF UK a FF UPOL, celou moji přijímačkovou esej a jiné můžete najít pod štítkem “přijímačky“. Pokud Vám má tvorba něco přináší, můžete mě pozvat na čaj nebo na kafe, nebo zanechat komentář tady nebo na mém instagramu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.