Oklikou o pochybnostech
Je sobotní večer – celý den jsem strávila neuvěřitelně otravnou prací na počítači, protože semestrální projekt z programování se nenaprogramuje sám.
Na matiku už dnes nemám, brouzdat po netu nechci, koukat na seriály taky ne. Beru tedy do ruky svůj nejnovější úlovek pro studium psychologie, nadechuji se a přepínám do méně citlivého vnímání, než je mi naděleno od přírody. Jde to ztuha, jsem vyčerpaná.
Už po první kazuistice zírám do zdi a moje měkké jádro se snaží prorazit pevnou slupku slzami ven. Nedovoluji si to, a tak dál zírám na zeď a ve sluchátkách mi stále hraje docela optimistický pop z roku 2012.
Není to nakonec celý pěkně blbej nápad? běží mi hlavou. Nebude tě to nakonec vždycky vnitřně zraňovat? Neumíš s tím pracovat, když jsi unavená. Neublížíš tím nedejbože ještě někomu dalšímu?
Pochybnosti potkávají ambiciózní lidi. Myslím si, že kombinace roky vzdáleného cíle a mé přemýšlivé problémy milující hlavy je dokonalá líheň pochybností.
Nepochybuji o tom, jestli něco zvládnu – věřím tomu, že s patřičným úsilím se dá dokázat hodně. Přepadají mě ale pochybnosti o tom, jestli “jsem dostatečná”, a tak bych si sem ráda připíchla takové připomenutí svého vlastního názoru:
Pomáhající profese jsou služba lidem a rozhodně není jednoduché po té cestě kráčet. I když se mi ale zdá, že přijímačky po nás vyžadují být hotovými lidmi s přesně naplánovanou budoucností včetně pevné vize, které oblasti psychologie se věnovat, není to tak.
Mám přibližný plán a jsem na správné cestě. Nejsem “hotový člověk” (a asi ani nikdy nebudu), ale stále pokračuju dál. Prošla jsem si dost věcmi a stále mám co zpracovávat, ale neohrozila bych budoucí klienty tím, že bych s nimi pracovala dřív, než budu připravená.
Vše je v pořádku.
 |
| Kanady a kočičky |
Asi už bych měla všeho nechat a jít spát. Dobrou noc.
Vaše občas až příliš přemýšlející,
Aspirující psycholožka
Narazil jsem na tvůj instagram a četl pár tvých článků. Jsi vážně zajímavá osobnost a doufám že se brzy staneš mou kolegyní (dokončuju nyní Mgr psychologie) 🙂
Moc děkuji za tak milá a hřejivá slova (upřímně, je to perfektně načasovaný narozeninový dárek).
Přeju co nejpohodovější konec magisterského studia i přes tuto koronavirovou komplikaci.