Oklikou k první oficiální přednášce z psychologie
Nedělní ráno je tu, a opět se Vám hlásí Aspirující psycholožka z půdy České zemědělské univerzity, kde studuje informatiku, opět ale s tématem, které by mohlo přijít vhod primárně uchazečům o studium psychologie.
 |
| Začátek semestru se pozná tak, že i povinná humanitní přednáška dokáže naplnit sál technickými obory. |
Strasti samostudia
Desátého února nám na škole začal letní semestr, což pro mě znamenalo nejen spoustu nových předmětů, ale především setkání s jedním starým známým – s prváckými přednáškami z psychologie pro několik oborů u nás na fakultě. Shodou okolností to na těchto přednáškách před dvěma lety začalo.
Bod, ve kterém už jsme všichni jistě byli
Abych se vrátila úplně na začátek, první knihu k přijímačkám jsem otevřela už v roce 2016 a od té doby se s každým měsícem zintenzivňovalo tempo mých příprav. Nějakou dobu jsem v těch všech nových pojmech tápala, ale snažila jsem se vytrvat a když už jsem se dobrovolně hodila do hluboké vody, nebyla jsem ochotná vylézt, dokud se nenaučím plavat s dostatečným klidem.
I když mi samostudium z velké části vyhovuje, jak už jsem zmiňovala v článku o dálkovém studiu střední školy, přeci jen si nedokážu “soukromničit” tři roky bez nějakého vnějšího ověření, že se skutečně učím dostatečně užitečné věci. Zkouškové přijímačkové testy jsem si šetřila do cílové rovinky příprav, a tak jsem logicky dospěla k závěru, že mi zbývá ověřit si znalosti na nějaké přednášce v oboru.
A přesně to je ten bod, ve kterém jsem váhala.
České vysoké školství je neuvěřitelně otevřené všem, a přednášky jsou ze zákona volně přístupné komukoli – to jsem si načetla na internetu.
“Skvělé,” říkala jsem si v tu dobu s křečovitým úsměvem na rtech, “takže si to mám jako ambiciózní středoškolačka nakráčet na univerzitní přednášku z psychologie a tvářit, že tam patřím?”
Přečetla jsem si ještě několik dalších diskuzí o tom, jak je někde omezen přístup jen na univerzitní kartu nebo přes vrátného. Představila jsem si, jak přeskakuju turnikety, protože nemám ani ISIC.
Skvělé.
Pak jsem se pokusila najít rozvrh v univerzitním systému. Nebyla jsem student a nahlížela jsem do něj poprvé, takže se mi to samozřejmě nepodařilo.
Skvělé.
V té době jsem si říkala, že stát sice přednášky považuje za otevřené světu, ale že univerzitám se to nelíbí a úspěšně takovým zájemcům cestu komplikují.
…takže si tam mám jako středoškolačka nakráčet a tvářit se, že tam patřím?
I tak se mi ale nakonec cesta docela vyčistila.
Když jsem se už už rozhoupávala k tomu, že se odvážím alespoň na nějakou přednášku z psychologie na plzeňské ZČU, když ne rovnou ta Karlovka, otevřela se mi úplně jiná cesta – zajít na přednášku z psychologie právě na mou současnou alma mater s tehdejším studentem prváku.
A tak jsem šla.
Upřímně – byl to opravdu dobrý pocit. To, co jsem četla, bylo teď ústy přednášejícího potvrzováno a rozváděno a světe div se, přišlo mi, že rozumím víc, než většina lidí sedících okolo (se svými znalostmi jsem si moc nevěřila a nevěřím doteď).
V té době jsem si také řekla, že bych měla své samostudium někde ventilovat, a tak v průběhu dalšího roku vznikla Aspirující psycholožka.
Býti vetřelcem?
Za dob svého středoškolského studia jsem se nakonec vloudila nejen na několik přednášek z psychologie na ČZU, ale i na přednášku z anatomie CNS na LF UK, a pak jsem si také udělala jednodenní trip do Prahy na přednášky z obecné a vývojové psychologie na FF UK.
Moje návštěvy mi umožnily trochu ochutnat atmosféru kolektivu daného oboru(ů), poslechnout si psychologii v podání jiného, než mého vnitřního hlasu, a přinesly i dobrý pocit z toho, že pro svůj cíl něco dělám. Pokud už máte dost sami sebe během učení, ale ne učení psychologie samotné, doporučuji návštěvu přednášky.
Pokud se potřebujete otrkat stejně jako já a nechce se vám nakráčet rovnou na FFUK nebo PedfUK, nabízím informace o zlaté střední cestě:
Přednášky na ČZU
Předmět se u nás jmenuje Psychologie osobnosti a sociální psychologie a přednášky běží dvakrát týdně až do konce dubna. Název je trochu zavádějící, protože reálně se vyučuje základní přehled v psychologii, obecná psychologie, a pak také výše zmíněné obory psychologie.
Z přednášek se teď už moc nového nedozvím, protože se probírají základy, ale občas padne nějaká ta zajímavost nebo informace o českých postavách psychologie. Přednášky jsou také pro několik různých oborů, takže nikdo nebude zkoumat, proč tam jste nebo odkud přicházíte.
Přednášky běží v těchto časech:
- pondělí 14:00-15:30, kongresový sál SIC
- středa 14:00-15:30, kongresový sál SIC
Osobně doporučuji pondělního přednášejícího. Na univerzitu z Dejvic jezdí dvě autobusové linky a ze zastávky je univerzita dobře vidět. Mapa kampusu je u vstupních závor, po cestě navigační šipky. Studijní a informační centrum (SIC) někde může být uvedeno i jako knihovna (LIB), protože univerzita právě prochází změnami některých úředních názvů.
 |
| Hlavní přístupová cesta. |
Jinak, ale přece
Svoji první oficiální, v indexu zapsanou, docházkovým listem potvrzenou přednášku z psychologie jsem si představovala jinak – ideálně s fanfárami, novými objevnými informacemi a hřejivým pocitem, že jsem konečně ta studentka psychologie a ne jen gymplačka, co se tu cítí tak nějak navíc.
I když sedět mezi ostatními informatiky, inženýry a ekonomy, kterým je celá psychologie vesměs ukradená (až na zápočet a zkoušku), není až tak skvělé, můj vztah k celému oboru psychologie se nemění a já jsem vděčná za to, kde mohu být právě teď – pořád se mohu ohlédnout a vidím, že je to pokrok.
Únoru zdar!
Aspirující psycholožka
