Aspirující psycholožka poprvé zdraví svět!
Možná, že je to špatný nápad. Na tu školu mě nemusí vzít, a tak je odvážné hned si o ní začít psát blog. Letošní neúspěch u přijímaček by mě asi donutil zvolit trochu jinou a o to nudnější cestu, o které bych psát nechtěla.
Možná se tomu do pár měsíců budu smát i s lidmi, se kterými jsem se o tenhle nápad založit blog už stihla podělit. Možná, že i tak ztratím chuť pokračovat, nebo mě zdeptá absolutní nezájem o to, co píšu. Ale to nezjistím, dokud to nezkusím.
Letos končím střední školu a vím moc dobře, kam bych chtěla jít – psychologie, a to konkrétně ta na FF UK v Praze.
Ano správně, jsem si jistá tím, že chci na psychologii, ale i tak jsem si podala přihlášku jen na jednu školu z těch pěti státních možností. Cítím se trochu jako kaskadér, ale na druhou stranu si říkám, že co se má stát, to se stane.
Přiznám se vám k další věci – ráda si čtu české blogy týkající se studia na vysoké škole, protože právě vysokoškolská kultura a atmosféra mě už roky fascinují a těším se, až zažiju dny chaoticky sestavených přednášek a cvičení, budu hledat, kam nám zase to či ono přesunuli, budu bojovat s kolejí a s financemi a tak dále (zvlášť to poslední bude boj, kdy asi spíš budu brečet, než se smát).
Takových blogů je ale žalostně málo!
A ještě méně jich je zabývajících se psychologií. Našla jsem jen dva, oba neaktivní. A právě proto tu teď jsem já, Aspirující psycholožka, která chce s někým sdílet ty dny a večery, kdy sedím nad nějakou učebnicí a říkám si, jestli se na ty přijímačky učím správně, nebo jestli mi to bude k ničemu u písemných i u ústních (pokud se k nim vůbec dostanu).
Tímto vás zvu, ať se připojíte k mojí cestě, která snad neskončí v květnu u přijímaček ani po prvním semestru. Slibuji, že to bude cesta plná čaje, čokolády, krásného deště a všeho vysokoškolsky-půvabně-estetického. A možná nějaké fňukání o zkouškách, to se uvidí.
Slibuji, že to bude realistické a že případné příliš nudné úseky vyškrtám.
Vaše,
Aspirující psycholožka
P. S. Možná, že zabloudíte k tomuto článku ve chvíli, kdy už ten blog bude mrtvý. Pak se tomu mému uhynulému pokusu můžete zasmát se mnou.
