Krásné pozdní zkouškové období všem! Před dvěma dny se mi zdárně podařilo ukončit první ročník, a tak vám kromě zpravodajství ohledně předmětů, které jsem si zapsala, přináším i seminární práci, abyste mohli ochutnat, co se po nás zhruba požaduje.

Vybrala jsem seminárku z povinného předmětu Etika v psychologii, kde jsem měla volnou ruku s vybíráním tématu, platil pouze spodní limit počtu znaků, a to 5 400. Seminárku vkládám bez titulní strany, se zdroji a na konci (až pod zdroji) i s bonusovým komentářem k tématu, který jsem v seminárce vypustila.

Problematika duálních vztahů v malých komunitách

Úvod

Otázce duálních vztahů se v psychologii vyhneme jen stěží. I když bychom si ve velkém městě dokázali striktně držet odstup od všech našich bývalých klientů, vždy může přijít nějaký náš známý, přítel nebo soused se zájmem o terapeutickou intervenci. Bude tedy nutné, abychom k dané situaci zaujali nějaký postoj. Dá se ale duálním vztahům vyhnout na venkově? Jsou několikanásobné vztahy plošně negativním jevem, kterého se chceme za každou cenu vyvarovat? A jak s nimi naložit v situaci minoritních skupin, když právě terapeutův přímý vhled do problematiky dané minority může přinášet výhody?

Duální vztahy

Herlihy a Corey (1992) popisují duální nebo několikanásobný vztah jako stav, který nastane, když se profesionál dostane simultánně nebo sériově do více než jen jednoho typu vztahu se svým klientem. Zdůrazňují, že to může být kombinace dvou profesionálních vztahů (student a klient), nebo vztahu profesionálního a neprofesionálního (Herlihy & Corey, 1992).

Příkladem dělení duálních vztahů může být dělení Pearsona a Piazzy (1997):

1. náhodné několikanásobné role – například v situaci, kdy terapeut nakupuje, a prodavačem je právě jeho současný klient

2. strukturované několikanásobné role

   1. změna v organizační struktuře – dva kolegové–terapeuti, dříve na stejné úrovni, se dostávají do situace, kdy se jeden z nich dostává například na místo nadřízeného, nebo supervizora

   2. konflikt osobní a profesionální role – terapeut a jeho klient navštěvují stejné sportoviště

3. profesionál-predátor – nastává v situaci, kdy se odborník rozhodne využít svého klienta

Duální vztahy v menších komunitách

Autorčin zájem o téma podnítila potřeba zodpovědět si otázku, zda se dá eticky praktikovat psychoterapie či poradenství lidí aktivně se pohybujících na české BDSM scéně, pokud se na té samé scéně vyskytuje také terapeut.

Profesionálovo vlastní konsensuálně sadomasochistické zaměření mu může poskytovat potřebný vhled do problematiky, a jeho aktivní účast na akcích místní komunity zase jistou ověřenost jejich členy, že je „jeden z nich“. Na druhou stranu se pak terapeut a jeho hypotetický klient mohou dostat do situace, kdy se potkají na tématické akci, kde lidé provozují tyto aktivity v rámci oné akce veřejně, a tak se terapeut i klient mohou dostat do situace, která může pozměnit vnímaní toho druhého nežádoucím směrem.

Problematika duálních vztahů terapeutů a klientů praktikujících BDSM

Baštecká (2010) uvádí, že etické kodexy relevantní pro české prostředí s pojmem duální nebo vícečetné vztahy vůbec neoperují. V nové verzi Etického kodexu Českomoravské psychologické společnosti z roku 2017 se píše:

„…[psycholog se] vyhýbá např. vícečetným vztahům, a z nich zvláště těm, v jejichž rámci by mohl těžit ze závislosti druhého a vykořisťovat ho kvůli naplňování vlastních potřeb. (…) Příkladem může být navazování sexuálních vztahů s klientem, přijímání protislužeb a darů, psychologické vyšetřování známých atp.“ (Etický kodex, 2017)

Pokud se ale bavíme o české BDSM subkultuře (případně i poly komunitě a jiným sexuálně minoritním skupinám), i když autorka sleduje narůstající počet nových tváří objevujících se na akcích, v nejznámějším pražském BDSM klubu to pořád čítá skupinu nižších stovek účastníků, v krajských městech v řádu desítek lidí. Měl by se psycholog aktivně se pohybující v lokální BDSM komunitě omezit a neposkytovat žádnou péči jejím dalším členům, protože by dozajista spadali do kategorie „známí“?

Specifika BDSM klientely

I když klienti praktikující BDSM ne vždy vyhledávají terapii právě z důvodů přímo spojených s jejich menšinovou sexuální orientací (Shahbaz & Chirinos, 2017), je důležité, aby terapeut zaujal k problematice adekvátní postoj prost předsudků. V tomto ohledu se BDSM komunita podobá LGBT komunitě. Příslušníci obou kladou velký důraz na informovanost a nezaujatost profesionála (Kolmes et al., 2006).

Pro profesionály znalé BDSM problematiky se vžilo označení „kink-aware“ nebo „kink-friendly“, což značí jejich otevřenost a toleranci k dané problematice. Z průzkumu Američanů praktikujících konsensuální partnerský sadomasochismus zjišťujeme, že tato sexuální menšina stále přichází do situací, kdy je pokračování terapie podmíněné ukončením BDSM aktivit. Klienti také testují svého terapeuta tím, že mu o sobě tuto informaci prozradí, aby zjistili, jestli se ve spolupráci s ním budou cítit komfortně, i když vyhledávají terapii z důvodů nesouvisejících s BDSM (Kolmes et al., 2006).

BDSM klientela je v různých ohledech specifická, je tedy potřeba systematického výcviku ohledně řešení témat s problematikou spojených (Kolmes et al., 2006, Waldura et al., 2016). Dotazníkové šetření provedené na 766 amerických psycholozích odhalilo, že 76 % už léčilo BDSM klienta, ale pouhých 48 % se k tomu cítilo k tomu kompetentních (Kelsey et al., 2013).

Autorka se pokusila najít práce zabývající se čistě problematikou duálních vztahů v BDSM subkultuře. Kromě neodborných článků (například Shrinks Who Kink adresující tuto problematiku) ale byla nanejvýš odkázána na příbuznou problematiku duálních vztahů na americkém venkově.

Duální vztahy na americkém venkově

Helbok (2003) popisuje rozdíl mezi „městskou psychologií“ (urban psychology) a „venkovskou psychologií“ (rural psychology). Městská psychologie operuje s vícero zdroji sociální podpory, specializovanějšími pracovišti a dostatkem příležitostí k supervizi a intervizi (Helbok, 2003).

Vesnická psychologie naopak vyžaduje větší flexibilitu a nediferencovanost v cílové klientele na straně terapeuta, protože jakožto komunitní pracovník se pravděpodobně setká s různými klinickými případy bez možnosti odkázat na specialistu ve svém regionu. Nový profesionál v malé a fungující komunitě se tedy musí přizpůsobit chodu dané komunity, poučit se o místním rozdělení moci a pokusit se stát členem sociálního společenství v regionu, kde žije, aby byl přijímán. Zákonitě se tedy bude dostávat do situace duálních vztahů, ať už jeho dítě bude žákem jednoho z jeho klientů, klient mu bude spravovat auto, nebo se budou potkávat ve stejném kostele (Helbok, 2003).

Doporučení a paralely

Co se týče paralel s prostředím BDSM komunity, autorka je nachází zejména u doporučení, jak efektivně a eticky pracovat jako profesionál ve venkovských oblastech.

Helbok (2003) doporučuje snažit se nestát lokální celebritou, fungovat v komunitě, ale nebýt přehnaně vidět, například kvůli nebezpečí, že v místním sporu bude profesionál stát moc výrazně na jedné, či na druhé straně, což by mohlo ovlivnit ochotu potenciálních klientů k vyhledání jeho služeb.

Stejné doporučení by odpovídalo i fungování v BDSM komunitě pro terapeuty – snažit se nestát celebritou, neprovozovat v BDSM subkultuře neobvyklé praktiky veřejně, nevystupovat například jako shibari performer – tedy nepořádat vystoupení pro místní komunitu v japonském umění svazování – shibari.

Stejně tak Helbok (2003) zmiňuje, že právě kvůli velikosti dané komunity není možné efektivně udržovat anonymitu, což způsobuje, že psycholog je málokdy pro klienta „tabula rasa“, a klient se může o psychologovi leccos doslechnout už před tím, než spolu přijdou do kontaktu (a stejně tak i opačně). Stejné riziko hrozí i BDSM komunitě.

Dalším rizikem, které je v obou situacích podobné, je riziko, že terapeut zapomene, která informace k němu přišla od klienta, a která cestou „co se v komunitě povídá“. V tomto případě doporučuje Helbok v případě nutnosti probrat informace, které se komunitou nesou, aby oba účastníci měli „čistý stůl“ (Helbok, 2003).

Helbok (2003) ale zmiňuje i jeden potenciálně pozitivní dopad, a to býti příkladem pro komunitu. Zmiňuje, že pokud komunita nevyhnutelně terapeuta pozoruje a vidí, že je člověk jako každý jiný (protože terapeut není anonymní), může terapeut jít příkladem a ukázat, že má problémy jako každý jiný, a že se s nimi umí zdravě vypořádat.

Stejný efekt se dá přenést i na BDSM komunitu, kde je možnost být příkladem, že se dají BDSM praktiky provozovat bezpečně, s rozumem, se vzájemným souhlasem, a že i přes úskalí specifická pro tuto subkulturu (ale i přes úskalí obyčejného života) se dá úspěšně přenést.

Závěr

Duální vztahy se vyskytují i v české psychologické praxi (Baštecká, 2010). Jejich problematika je důležitou součástí smýšlení o etice výkonu profese psychologa. Potenciální důsledky několikanásobných vztahů by neměly být podceňovány.

Obzvlášť v situacích, kdy se daný profesionál vyskytuje v menší komunitě lidí, ale nemohou být zcela vyloučeny. Právě proto by se jim v takových situacích měla věnovat adekvátní pozornost.

Co se týče povědomí odborné veřejnosti o problematice duálních vztahů na poli BDSM, autorka považuje za důležité, aby dané téma bylo odbornou veřejností diskutováno více, protože potenciální přínos terapeutického vedení člověkem s dobrou znalostí problematiky je stejně neoddiskutovatelný, stejně jako rizika špatně nastaveného duálního vztahu obzvláště u tak netradičně nastavených komunit, jako je BDSM komunita, obzvlášť kvůli jejím „akčním setkáním“ (= setkáním, kde probíhají sadomasochistické aktivity veřejně v rámci komunity).

Autorka si uvědomuje, že limitem její práce je značná americentričnost vybraných výzkumů, kterou se pokusila vyrovnat zařazením mimoamerických zdrojů. Nesporně ale existují rozdíly mezi českou a americkou BDSM scénou. Míra potenciálního ohrožení či benefitů z dobře nastavené terapeutické péče zapracovávající do terapeutického plánu (Shahbaz & Chirinos, 2017) je ale podle autorky stejná na obou kontinentech.

Použitá literatura

Baštecká, Z. (2010). Nesexuální duální vztahy v psychoterapii a poradenství: kvalitativní studie [Diplomová práce, MUNI]. https://is.muni.cz/th/xt3vq/

Helbok, C. M. (2003). The Practice of Psychology in Rural Communities: Potential Ethical Dilemmas. Ethics, 13(4), 367-384. https://doi.org/10.1207/S15327019EB1304_5

Herlihy, B., & Corey, G. (1992). Dual relationships in counseling. VA American Association for Counseling and Development.

Kelsey, K., Stiles, B. L., Spiller, L., & Diekhoff, G. M. (2013). Assessment of therapists’ attitudes towards BDSM. Psychology, 4(3), 255-267. https://doi.org/10.1080/19419899.2012.655255

Kolmes, K., Stock, W., & Moser, C. (2006). Investigating bias in psychotherapy with BDSM clients. Journal of homosexuality, 50(2-3), 301-24. https://doi.org/10.1300/J082v50n02_15

Shahbaz, C., & Chirinos, P. (2017). Becoming a kink aware therapist.

Sprott, R. A., Randall, A., Davison, K., Cannon, N., & Witherspoon, R. G. (2017). Alternative or Nontraditional Sexualities and Therapy: A Case Report. Journal of Clinical Psychology, 73(8), 929-937. https://doi.org/10.1002/jclp.22511

Waldura, J. F., Arora, I., Randall, A. M., Farala, J. P., & Sprott, R. A. (2016). Fifty Shades of Stigma: Exploring the Health Care Experiences of Kink-Oriented Patients. Journal of Sexual Medicine, 13(12), 1918-1929. https://doi.org/10.1016/j.jsxm.2016.09.019

Etický kodex psychologické profese. (2017). https://cmpsy.cz/?page=eticky-kodex

…a, střih!

Nakonec jsem vybrala právě tuto seminárku i z toho důvodu, že se ve skupině Česká psychologie na Facebooku právě začalo téma duálních vztahů v psychoterapii řešit. Kupodivu pro mě zastávala odborná veřejnost v této skupině mnohem benevolentnější názor, než bych čekala. Někteří sice dogmaticky podle etického kodexu odsoudili, jiní ale přinesli problematiku malých měst a malých komunit a otázku rozmanitosti psychoterapeutických směrů.

Ráda bych přidala i několik zfrojů, které v diskuzi byly zmíněné, a to Therapists in a Fishbowl, Zur Institute, Are They Always Bad?.

Nejvíce mě potešilo, že zaznívaly i takové reakce, že hodnotit tuto problematiku plošně je nesmysl, a odvolávaly se na kritické myšlení a sebereflexi každého odborníka. Přesně to považuji za klíčové. Nedokážu předpovědět, jak se zachovám v každé eticky sporné situaci týkající se duálních vztahů. Mohu ale s klidem předpovědět, že se vždy budu snažit kriticky uvažovat, co je pro mě a pro konkrétního klienta v danou chvíli nejlepší z krátkodobého a dlouhodobého hlediska, a že nebudu zanedbávat to, že v terapeutickém vztahu jsme dva, i když za určité aspekty nesu odpovědnost primárně já. 

Vaše duální,

Aspirující psycholožka

P. S.: Naše seminární práce prochází systémem odevzdej.to, který je schopen zkontrolovat podobnost i s webovým obsahem této mojí stránky.