Jakou příchuť má pro vás cesta do školy? Chutná jako nějaké jídlo? Jako ranní vzduch po deštivé noci? Jako barva, kterou má nebe u vás přesně v 16:56?
 |
| Ocelová obloha v den ústních maturit. |
O dálkovém studiu
Studovat dálkově má svá specifika – se spolužáky se vídáte málo, ale za to ve svém volném čase. Vlastně máte pocit, že jste všichni stejně padlí na hlavu, když místo soboty někde doma před televizí nebo na chalupě všichni volíte tu samou možnost – nakráčet do občas moc vychladlé školy, sednout si do učebny, kde místo fotek prezidenta sedíte pod kříži na zdech, a studovat.
Chodit takhle v sobotu ráno do školy má své kouzlo. Ve škole jsem měla možnost poslouchat zajímavé životní osudy svých spolužáků, které je dovedly právě na toto místo. Zpočátku jsem se bála svěřovat se svým příběhem, ale oni mě naučili, že se asi nemusím bát a že taková třída dálkařů vlastně vůbec není obyčejná třída.
…kříže na zdech místo státních znaků nebo fotek prezidenta…
Ta třída má svá specifika – spolužáky vídáte jen o některých sobotách, takže s nimi nejste v tak intenzivním kontaktu. Jako bonus se ale občas vidíte s jejich dětmi, partnery, nebo rodinnými příslušníky, protože víkend je víkend a proč ne?
Dozvěděla jsem se o nich, že většina za ten celý den ani při šestihodinovce češtiny nepotřebuje doplňovat živiny. Oni se zase každý školní den mohli smát, že si nesu tak pětkrát více jídla než učení.
Kdo přežije – Česká republika
Velkou nevýhodou je ale míra odpadnuvších v takových třídách. Za tři roky, co jsem ve třídě byla, jsem zažila v podstatě tři různé kolektivy, jejichž jádro tvořila jen čtveřice z nás. Viděla jsem, jak jsou na nováčky ty dlouhé soboty moc, a jak na druhou sobotu v roce už nás byla jen polovina. Viděla jsem ta prázdná místa u závěrečných červnových zkoušek, a pak sledovala některé, které si musely ročník zopakovat. Pořád mi z těch opakujících bylo lépe, než z těch, kteří už se prostě vzdali – po nich mi bývalo smutno.
Nečekaný bonus
Jednou z těch úžasných výhod dálkového studia kromě
spolužáků jistých si, že chtějí studovat, jsou stejní učitelé. Dospěla jsem k závěru, že chodit do školy šest dní v týdnu můžou dělat učitelé jen z přesvědčení. Nikdo nás neodbýval a bylo cítit, že když my chceme vědět, oni nás to chtějí naučit.
Takže když spolu takhle všichni – spolužáci, učitelé, vrátní – trávíme čas v těch dobách, kdy má většina lidí okolo nás a v našich životech volno, přišlo mi to jako být součástí nějakého hodně odhodlaného společenství. Cítila jsem, že jako tým k maturitě dojdeme – a také jsme došli.
 |
| Park před školou |
O maturitě dálkařek
Nebyla jsem nervózní ze svých výsledků, ale spíš z výsledků svých nejbližších spolužaček. Vídala jsem je, jak se celou dobu snaží držet krok, i když se jim třeba směnný provoz v práci staví do cesty. Sledovala jsem, jak po maturitních slohovkách zpět odchází do práce. Ve volném čase jsem přemýšlela nad tím, jak se mají a jestli jsou v pořádku, když třeba nepřišly v sobotu a neozývaly se. Ráno před maturitami jsem nepřemýšlela nad tím, jestli já přijedu včas, ale jestli to stihnou i ony.
Takže ano – jarní termíny maturit jsou za námi, a já nemohu být pyšnější, protože mé nejbližší se všechny zvládly dostavit a na všech čtyřech zkouškách mluvit. Některé z nich se chystají na vysokou školu. Považuji za čest, že mne pustily do svých životů, podělily se se mnou o své životní příběhy a trávily se mnou tolik sobot. Jsem zvědavá, jak daleko ještě dojdeme.
Děkuji vám (vy víte, kdo jste “vy”).
Control
Zamyslete se nad tím, jakou má pro vás chuť cesta do školy nebo na nějaký kurz – místo, kam chodíte dobrovolně za vzděláním jakéhokoli druhu. Cítíte ji? Jaká je?
Ale možná, že ještě jednu věc bude třeba uvést na pravou míru. Maturita jako zkouška znalostí pro mě opravdu není nijak zásadní. Co mi ale zásadní připadá, je pokrok, kterého jsem dosáhla za ty poslední roky.
Našla jsem tolik lidí, na kterých mi záleží a od kterých už vnitřně neočekávám nic na oplátku. Usmívám se, když vím, že jsou šťastní, a to mě dělá šťastnou.
Na maturitě jsem byla schopná nekoktat nebo neutéct – i já mám své důvody, proč jsem zvolila právě dálkové studium a můj “neútěk” je výhra.
Myslím, že právě existence této školy, těchto zapálených a milých učitelů těchto odhodlaných spolužaček mi umožnila vůbec uvažovat o tom, že bych mohla zvládnout denní studium psychologie. Proto pro mne byla zásadní ta poslední cesta do školy.
Totiž, každý den jsem po cestě do školy poslouchala tu samou hudbu – za ty roky se to nenápadně vplížilo mezi mé zvyky, které mne dokázaly uklidnit i před zkouškovým dnem. Čtvrtek byl ale dnem, kdy jsem celý ten set slyšela v tomto kontextu naposledy – a to je pro mne právě tou příchutí mých cest do školy. Podělím se s vámi o tu první písničku – pokud by vás chytla, klidně si napište o další a ochutnejte víc z cest do školy jedné konkrétní náhodné dálkařky.
Připraveni? Autorem je nepříliš známý Kanaďan Overwerk se skladbou
Control (ve spolupráci s Nickem Nikonem).
 |
| Výhled, který už mi stihl začít chybět. |
A co teď?
…teď už jen ty přijímačky. “Jen” ty přijímačky. Mám pocit, že teprve teď se mohu začít zase pořádně učit. I když pochybuji, že ten další týden dokážu s něčím dostatečně výrazně pohnout.
Mind over matter,
Aspirující psycholožka
P.S. Jakou má pro vás příchuť vzdělání a cesta za ním? Podělíte se?
2 thoughts on “Vyčerpávající pojednání o dálkovém studiu od prostředka až do konce”