Je to zvláštní, moci si dovolit už tento měsíc psát reportáž ze závěru bakalářského studia psychologie na UPOL, když jsem si celých posledních 6 měsíců byla jistá tím, že pokud mám vůbec šanci státnicovat letos, tak se mi podaří až napodruhé, v opravném termínu na přelomu srpna a září.

Totiž – připuštění ke státnicím a obhajobám je podmíněno úspěšným odevzdáním diplomové (jak se u nás nazývají bakalářské i magisterské) práce, a to do termínu 31. 3., což se kaskádou nepříznivých zdravotních vlivů jevilo poslední rok jako zhola nemožné, nebo možné pouze za předpokladu, že ze svého zdraví obětuji ještě víc. Celá eskapáda s bakalářkou by ale vydala za samostatné zamyšlení na téma “jak se ani intenzivní dvouletá práce na projektu může ukázat jako nedostatečný předstih, pokud se sesype všechno, co se jen dá”.

Přípravy jedním slovem? Frustrující.

Nakonec se mi ale práci podařilo do termínu odevzdat bez toho, aby ze mě zbyla nefunkční a nechodící troska odkázaná na umělou výživu a horkou čokoládu, a tak mě čekalo už jen čelit faktu, že z důvodu skluzu práce na diplomce jsem ve skluzu i s přípravou na státnice, kterou jsem prozřetelně začala už v prváku tak, že místo přípravy na zkoušky z předmětů, které sytily státnicové předměty, jsem místo nich rovnou zpracovávala dané státnicové okruhy s představou, že ty se za ty tři roky nijak výrazně nezmění (haha, chybný předpoklad, zasmálo by se mé současné já).

Vzhledem k tomu, že preferuji své vlastní poznámky k velkým zkouškám, a že samotnou přípravu takových podkladů považuji za přípravu k dané zkoušce, v posledním roce studia mě čekalo pokořit poznámky k minimu státnicových předmětů, za to ale o to výživnějšího tématu – 40 otázek do psychodiagnostiky dělené do sekce diagnostiky dospělých a diagnostiky dětí spolu s 35 otázkami do obecné a speciální psychopatologie stále se opírající o v blízké době zastaralou verzi MKN-10, která v jedenácté revizi prochází značnými zjednodušeními, protože ale její český překlad není hotový a v praxi se na ni zatím nepřešlo, ani naše škola z ní zatím (opodstatněně) nezkouší. Přesto je ale frustrující učit se dělení, u kterého vím, že bych nevyužila ani v případě, když bych klinickou dráhu uvažovala.

Dalším nepříjemným bonusem, který jsem si poprvé nadělila už u výběru školy před přijímačkami na UPOL bylo porovnání, kolik státnicových předmětů a otázek čeká studenty UPOLu, a kolik studenty jiných univerzit. V současnosti například na studenty FF UK čekají tři státnicové předměty s průměrným počtem zhruba 27 otázek, na OSU je to 50 otázek dělených do 5 teoretických a 5 aplikovaných okruhů, na PedF UK je to 5 předmětů (z nichž je jeden volitelný) s průměrem zhruba 20 otázek na předmět.

Podívejme se na státnicové předměty nové akreditace (do které spadám i já) na UPOL:

• 35 otázek z obecné psychologie
• 40 otázek z psychodiagnostiky, z nichž je
  • 24 z psychodiagnostiky dospělých
  • 16 z psychodiagnostiky dětí
• 30 otázek kombinovaných z
  • 15 otázek ze sociální psychologie
  • 7 z psychologie práce
  • 8 z psychologie organizace
• 30 otázek z vývojové psychologie
• 60 otázek ze základů klinické psychologie dělené na
  • 35 otázek z psychopatologie (18 obecná, 17 speciální)
  • 25 otázek z klinické psychologie

Dohromady naše státnice tedy tvoří 195 otázek oficiálně komponovaných do pěti státnicových předmětů, které osobně dělím do 7 předmětů, které jsem si dala za cíl během přípravy zdolat. Při porovnání s ostatními fakultami naše státnice neobsahují psychologii osobnosti, která je u nás tématem magisterských státnic, obsahují ale velký díl psychodiagnostiky včetně znalosti zhruba přes 200 testových metod. Na jednu stranu chápu, že už se ziskem bakalářského titulu z psychologie získáváme licenci A a B na psychodiagnostiku, a tak je logické zkoušet znalosti v této chvíli, na stranu druhou se ale sama sebe ptám, proč tak nepostupují ostatní univerzity. Když to vezmeme kolem a kolem, člověk se pak velké zkoušce z diagnostiky může vyhnout, studuje-li bakaláře jinde, a magistra na UPOL.

otázky + klienti = Island + hokej

rovnice vedoucí k úspěchu

Do přípravy skrze ni jsem tedy procházela se značnou frustrací z toho, jak velký nepoměr mezi školami panuje, strachem, jak nízká úspěšnost vůbec u kombinovaného studia psychologie je, a pocitem, že se to prostě všechno nemůžu naučit dostatečně dobře. Věděla jsem, že u některých okruhů mi budou poskytnuty podbody a vodítka, u jiných jsem měla dostupný název otázky a dle doporučené literatura se mohla snažit odhadnout, co po mně asi tak bude požadováno.

Spolu s brzkým termínem odevzdávání bakalářek se pojil i brzký termín státnic tak, aby katedra zvládla zajistit oboje státnice, zkouškové a oboje přijímačky. Na obhajoby tak byl dálkařům přidělen termín 18. 5., na státnice možnost si zapsat 16. 5. či 31. 5. Oba termíny jsem považovala za “zatraceně brzo”, když jsem si je na začátku dubna mohla zapsat ve školním systému. V domnění, že státnice se v rozpětí 15.5.-30.6. dle našeho harmonogramu katedry budou nacházet někde spíše ve druhé polovině této doby, jsem si na konec dubna totiž naplánovala dovolenou na Island, abych si vyčistila hlavu.

Nejsem si jistá, jestli to nakonec byla chyba, nebo ne.

Ale bylo tam pěkně.

Dle mých osobních učících propočtů mi tedy nakonec vycházelo, že před Islandem bych měla projít 12 otázek za den, a po Islandu více než 18 otázek denně pro to, abych všechny prošla pro mě dostatečněkrát a zároveň si udržela volné víkendy. V kolizi s přijímačkami jsem ale nemohla odložit svoji práci – když připravujete lidi na přijímačky, logicky je jich nejvíce (a nejvíce last minute případů) právě v období, kdy jsem měla státnicovat.

Poslední dny před státnicemi navíc začalo mistrovství světa v hokeji, které jsem teď skoro tři roky kvůli letnímu zkouškovému vynechávala. Letos jsem si v zájmu zachování balancu zavedla rovnici otázky + klienti = Island + hokej, abych udržela alespoň nějakou představu o volném čase .

Magická tabulka

V průběhu jara mi také začala dělat společnost tabulka s přehledem všech státnicových otázek, jejich současného stavu zpracování a naučení se, tříděná dle barev duhy přesně tak, jak odpovídalo barvě desek jednotlivých skript, která jsem si zpracovala. Spolu s nimi jsem také přibrala do tabulkové rodiny tabulku psychofarmak, tabulku diagnóz podle MKN-10 a tabulku psychodiagnostických metod, které k jednotlivým otázkám musíme znát.

V přehledové tabulce jsem podle jednotlivých týdnů zaškrtávala oných “18 otázek denně”, což se v celé tabulce zdálo být za den jako neznatelné šplouchnutí vody, jako když někdo do oceánu hodí mrtvé tělo – zanedbatelné a příhodně popisující konec, který jsem očekávala u prvního termínu – tragický. Jak můžete vidět na obrázcích níže, tabulka se na konci tohoto období stále jevila poloprázdnou a naprosto neuspokojivě plnou.

A tak jsem noc před státnicemi seděla v pokoji v Olomouci, před sebou už třetí hokejový zápas ten den, novou příchuť Lotus KitKatek, na hlavě čelenku s kočičími oušky a snažila se ÚPLNĚ VŠECHNY OTÁZKY projít za JEDINÝ DEN JEŠTĚ JEDNOU.

Uf.

Večer před státnicemi jsem se cítila opravdu zoufale, protože času, který mi zbylo na cílenou přípravu na státnice, bylo opravdu málo. Mám obavu, že když bych ten čas spočítala, bude ho méně než 40 hodin. Doufala jsem ale, že můj systém přípravy jsem za ty roky vybrousila natolik, že bych za tři roky studia psychologie měla dostatečné znalosti mít, když mnoho z nich je potřeba už u přijímaček (a ano, stále mám pocit, že je to většina, kterou jsem potřebovala znát už tehdy). Nezbývalo nic jiného, než dorazit a ukázat to nejlepší, co dokážu.

Státnice a obhajoby

Co se týče termínu státnic a obhajob, harmonogram katedry nabízel rozpětí od poloviny května do konce června s dodatkem, že termíny budou vypsány do 6. 4., což mě znepokojovalo v průběhu posledního ročníku, i tak jsem si ale s vírou termínu státnic na začátku června zařídila dovolenou na přelom dubna a května. Bohužel jsem zhruba po polovině března (a téměř na den přesně dva měsíce před termínem) zjistila, že státnicovat mohu 16. 5. nebo 31. 5., přičemž pozdější termín mi vycházel po dvoudenních obhajobách psychoterapeutického výcviku, což neznělo jako lákavá nabídka. Termín obhajob byl pro všechny kombi studenty stanoven na 18. 5. spolu s prezenčními studenty.

Otázka 18 ze seznamu patnácti otázek…kterápak to asi je?

Nakonec ponoření do práce rozhodlo za mě a v den zápisu termínu jsem byla tak ponořená do práce, že na mě zbyl termín dřívější, kde se nás nakonec sešlo pouhých šest. Státnice a obhajoby mě nakonec čekaly s odstupem jednoho dne. Po vzoru studentemvetriceti jsem se na státnice sice neubytovala v Sophie’s, ale v mém oblíbeném hotelu, který si běžně kvůli ceně nemohu dovolit. Věděla jsem, že mě v pondělí čeká cesta do Olomouce, v úterý státnice a krátká cesta na otočku do Ostravy, ve středu pauza a ve čtvrtek obhajoby a dlouhá cesta domů.

Jak už je zřejmé, státnice a obhajoby u nás probíhají v jiné termíny: státnice jsou dokonce dělené na dvě části, zkoušku ze 3 a ze 2 zbývajících předmětů, jejichž kombinace se mění podle komisí. Před každou zkouškou je potítko půl hodiny, na každý předmět vychází 15 minut času zkoušení a taháme si dvě otázky.

Já jsem si jako první kombinaci vytáhla obecnou, sociální a pracovní psychologii spolu s psychologií organizace a psychodiagnostikou a šla jsem jako první na řadě v dopoledním i odpoledním bloku. V sedm jsem tedy seděla vyklepaná na snídani a nechávala si dodávat odvahu Touhou od Landy z rádia, v osm už jsem čekala na to, až přijde i zbytek komise a dáme se do toho.

…nakolik pak člověka rozhodí fakt, že si tahá otázky, a z okruhu, kde je otázek pouze patnáct, si vytáhne otázku 18? Pan docent mi chvíli nevěřil, že jich skutečně máme tak málo, ale já jsem viděla čísla ve své tabulce tolikrát, že jsem si byla jistá, že osmnácku jsem v okruzích v životě neviděla. Nakonec mě v půrběhu přípravy nechal tahat znovu a do patnáctky jsme se vešli.

Potítko bylo na tři předměty, tedy šest otázek, velmi krátké, komise sedící u velmi širokého stolu, hodně rozmazaných osob…zmiňovala jsem už, že víkend před odjezdem se manželovi podařilo mi rozšlápnout brýle, a tak jsem přede mnou viděla přinejlepším řadu hezky oblečených šmouh?

Šmouhám jsem odříkala něco o

• sociometrii (sociální psychologie)
• motivaci (psychologie práce)
• neprojektivních kresebných technikách (psychodiagnostika dětí)
• testech exekutivních funkcí (psychodiagnostika dospělých)
• logických a heuristických operacích (obecná psychologie)
• a subsystémech dlouhodobé paměti (obecná psychologie)

Následně jsem byla vyplivnuta na chodbu a snažila se srovnat si po 75minutovém zkoušení myšlenky do té míry, abych odhadla, kolik předmětů mě nechají opakovat. Pak mě zavolali zpátky dovnitř. Opakovat prý nebudu.

Následovala pauza, během které jsem se rychle podívala na zbývající dva předměty a setkala se spolužačkami, které jsem během druhé části měla jako pozorovatele mého výkonu z bočních tribun. Ve volném čase se mi podařilo další setkání se zajímavou rodinou na olomouckém náměstí, kde jsme si dobře popovídali o Japonsku.

Po odbočce do Dálného Východu jsem přistoupila ke druhé komisi, kterou se mi místy podařilo alespoň dobře pobavit. Mluvila jsem o:

• cílech, členění a historii vývojové psychologie (vývojová psychologie)
• mladším školním věku (vývojová psychologie)
• organických a symptomatických duševních poruchách (psychopatologie)
• a nemoci, spolu s jejím autoplastickým obrazem (klinická psychologie)

Zde už jsem čekala souhlasné stanovisko, a také se ho dočkala, a mohla vyrazit na krátkou oslavu se spolužačkami, a následně do Ostravy.

O dva dny později jsem strávila zhruba 20 minut před komisí, kde jsem obhájila svoji bakalářskou práci, a před odjezdem domů ještě náležitě zapózovala před katedrou jako čerstvá bc. Aspirující psycholožka.

O dva týdny později jsem úspěšně obhájila první část psychoterapeutického výcviku, a o další dva se úspěšně probojovala přes přijímačky k navazujícímu studiu. Otevírá se mi nová cesta – zahrnuje vlastní terapeutovnu, navazující část výcviku i studia, a zatím, jak vidno (nebo spíš nevidno), pořád dost rozmazané vidění. Problém s brýlemi jsem stále nevyřešila.

Zase jednou po dlouhé době, tentokrát ale s titulem

bc. Aspirující psycholožka